Ševče, drž se svého kopyta!

Z této moudrosti našich předků si mnozí z nás brali a berou poučení dosud. Jinak by mohla následovat výtka, adresovaná komukoliv, že se plete, „ač neuměje“. Myslíme si, že by  to prospělo i BIS. Měla by odhalovat cizí špióny, ať již jsou z jakéhokoliv státu. Pokud se však víceméně soustředí jen na ty ruské a čínské, pak neobsáhla, jak jsme přesvědčeni, rozsah svého povinného zájmu. A když dokonce se začne zabývat školstvím, jak učí, co učí, a opět jde o sovětský vliv, v době kdy Sovětská svaz již asi 27 let neexistuje, a rusky pojatý panslavismus, pak se mnohým může zdát, že jde opět jen o politické zadání a že BIS si přifařila oblasti, které patří především do oblasti školství. Je zajímavé, že nikdo anglosaským ani arabským státům nevytýká  jejich spolupráci. Každý tento fenomén považuje za přirozený. Proč potom nikoliv slovanskou vzájemnost?

Když se podíváme na naše školy, a to nejen v pohraničí, zjišťujeme, že mnohé z nich mají družební vztahy s německými školami, v některých případech již dlouhodobě. Zdá se nám, že toto soustředění se jen na německé školy není dobré. Zvláště z pohraničních škol jsou v blízkém dosahu i lužickosrbské školy, které to mají stále těžší. Jistě by byly vděčné za družbu  s českou školou. Zatím nic o něčem takovém  nevíme. A to je škoda. Jsme přesvědčeni, že právě české školy by měly pomáhat nejen lužickosrbským školám, ale také, podle svých možností i lužickosrbskému národu, který bojuje o svou existenci. Ještě z nedávné doby je známý dopis, v němž lužickosrbští rodiče požadují, aby výchova jejich dětí probíhala v jejich mateřském jazyku a protestují proti dalšímu rušení lužickosrbských škol. I za Rakousko – Uherska u nás germanizace probíhala. Dobří víme, jaké měla následky.

Lužičtí Srbové jsou v Německu považováni za národnostní menšinu. Je to tak správné?  Němci si na to udělali zvláštní zákon, z jeho hlediska je zřejmě  vše v pořádku. Vezměme si však i další údaje. Lužičtí Srbové žijí na svém původním území již někdy od 5 či 6. století.  Němci na toto území přicházeli zvláště od konce 10. století, kdy Lužičany porazili a zbavili je politické samostatnosti. Přicházeli tedy na jejich původní sídelní území, kde Lužičané byli doma. Takže můžeme se na Lužičany dívat i jako na zbytek původního lužickosrbského národa. Pokud si řekneme, že jsou skutečným národem, byť málo početným, pak musíme připustit, že mají i právo na sebeurčení, které národům, jež nemají vlastní stát, zakotvuje mezinárodní právo.

Tento problém zde nechceme řešit. Chceme jen poukázat na to, že české školy, česká zastupitelstva v obcích, městech, by měly cítit více slovanské solidarity a poskytovat Lužickým Srbům nejen morální podporu.  Takto či podobně to cítí jistě i mnozí z nás. Signál akcím v tomto duchu by měl přicházet i od příslušných ústavních činitelů. Od úvah by mělo dojít k jejich praktickému naplňování. Na uvedené skutečnosti BIS zřejmě nemyslela. Otázkou je, zda o nich vůbec ví. A pokud ví, proč se o nich nezmínila?  Jednostrannost je vždy jednostranností, která není dobrá. A tady obyčejný občan, zastupitel by měli vyvíjet svou aktivitu, ač je to pro BIS žádoucí, či nikoliv.

Pokud jde o zájem o Německo, dokonce i o landsmany, tak si myslíme, že v posledních letech je tak silně podporovaný ústavními činiteli, že se blíží k oné námi vzpomínané nežádoucí jednostrannosti. Vzpomeňme jen za zahájení tzv. strategickému dialogu mezi ČR a SRN. Měli jsme se, podle mínění pana B. Sobotky, iniciátora dialogu, dostat do nejtěsnější blízkosti Německa. Ale nebyl to jen Sobotka, kdo se v tomto směru silně angažoval, ale byl to i pan P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR, pan Daniel Herman, ministr kultury, pan Jan Čižinský, tehdy starosta na Praze 7, a další.

Činnost těchto pánů i dalších je jednostranně zaměřená na Německo, a také Bavorsko s jeho „čtvrtým kmenem“, tj. s tzv. sudetskými Němci. Ve vládě ČR zasedal i minstr kultury D. Herman. Ten byl současně i předsedou česko-německého „Sdružení Ackermann-Gemeinde“ (SAG), jež sídlilo v Praze. Bylo však součásti mnichovské Ackermann-Gemeinde (AG), jedné ze základních složek „sudetoněmeckého landsmanšaftu, s nímž mělo společné ústřední orgány a tzv. říšské či celoněmecké sjezdy. Mnohými bylo SAG považováno za volnou složku AG.

Vraťme se ještě o nějaký rok zpět. V květnu 2012 přijela paní A. Merkelové, kancléřka SRN, na státní návštěvu Prahy. Pobyla zde jen několik hodin, ale přesto si našla čas, aby sdělila premiérovi P. Nečasovi, že landsmani již netrpělivě čekají na zahájení přímých jednání s českou vládou. Co nedokázal několika intervencemi pan H. Seehofer, tehdy bavorský premiér, to se povedlo kancléře Merkelové. A již v únoru 2013 pronesl premiér P. Nečas svůj falešný a podlézavý projev v bavorském zemském sněmu. To byl viditelný začátek naší silně proněmecké cesty.

V této souvislosti bychom si dovolili otázku, proč BIS tehdy nepřišla na to, že paní A. Merkelová se nepřípustně vměšovala do našich vnitřních záležitostí?

V r. 2016 došlo i na přímé jednání vládní delegace ČR, tvořené především B. Sobotkou, tehdy předsedou vlády, a P. Bělobrádkem, místopředsedou vlády, a představiteli „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL) v Mnichově. Na sjezdu SL vystoupil D. Herman s velkým projevem a následně, na dalším sjezdu, pak i P. Bělobrádek. Někdy v té době se psalo v tisku SL o tom, že se pracuje na německo-českých dějinách, rakousko-českých dějinách. Pokud budou formulovány jako četná stanoviska SL nebo podobně, lze asi jen s velkou těžkostí očekávat, že Češi, ve své většině, je přijmou. Proto je dobrá jakákoliv přípravná kanonáda, která by alespoň trochu rozrušila tradiční české postoje ke známým česko-„sudeto“-německým problémům

Otiskneme některé dokumenty či jejich části, o nichž píšeme, na FB, aby bylo zřejmé, že jsme se skutečně vydali na německou cestu. Jsme přesvědčeni, že naše zahraniční politika nemůžeme být jen proněmecká! Nám nejbližším národem jsou Slováci, tradičním spojencem jsou Srbové. Nyní v rámci V4 máme také dobré vztahy s Polskem a Maďarskem.  A nemůžeme ani zapomenout na Rusko. V němž mnozí z nás vidí tradičně dobrého spojence.

Z Ruska nemůžeme dělat strašáka naší politiky. Pokud se vztahy k EU, SRN, NATO viditelně zhoršily, není tím vinno Rusko. Vzpomeňme si na  migrantskou politiku A. Merkelové a Německa, i EU a zarputilost, s níž nám se snažily vnucovat migrantské kvóty. Pak můžeme zjistit, že ta naše politika je jiná, než našich protějšků. V těch rozdílnostech lze hledat rozpory, které nás nyní provázejí. Vidět ve všem ruku Moskvy je příliš primitivní a pošetilé.

Již dávno, pokud sledujete noviny landsmanů, jste si mohli číst o tom, jak zvráceně vykládáme naše dějiny, jak bráníme tzv. Benešovy dekrety, které již dávno neměly existovat, jak bráníme náš tzv. amnestijní zákon. Podstata problémů, abychom se vyhnuli dalším výčtům, spočívá především v platném znění stanov SL a v programu 20 bodů SL. Sudeti a Němci další mluví o tom, že jsme vyhnali německé obyvatelstvo, před tím jsme je okradli a plno z nich ještě vyvraždili. Některé sudetoněmecké zdroje mluví o tom, že jich bylo až 240 tisíc. 

Takovéto pojetí je však v rozporu s Postupimskou konferenci i Pařížskou reparační úmluvou a především s historickou pravdou. Pro Němce jako by   výstupy z těchto spojeneckých konferencí ani neexistovaly. Sudetoněmeckou terminologii převzal zčásti D. Herman, P. Bělobrádek a i B. Sobotka. Např. mluví o vyhnání německého obyvatelstva z ČSR, mluví o tzv. kolektivní vině a obětech německého obyvatelstva na životech. Panové a dámy, i z řad některých českých politiků, zastávají stanoviska spíše proněmecká, nikoliv pročeská, která jsou naopak souladná s výstupy mezinárodních spojeneckých konferencí.

Vezměme některá prohlášení pana P. Bělobrádka z té doby. Mluvil o sobě jako o sudetském Čechu. Rozeznával tzv. Sudety geografické a politické. K těm druhým přičlenil, zřejmě na základě vlastního rozhodnutí jako výraz vstřícnosti k SL, celou Šumavu a město Brno. Jsou známé i další jeho kontroverzní výroky. Je zajímavou věcí, že BIS v té době tyto skutečnosti nezjistila a nesignalizovala, že jsou pro české státní a národní zájmy nepřijatelné buď zcela, či z části.  A to se v tu dobu, pokud víme, ještě BIS nezabývala aktivně školstvím. Nebo právě tyto názory, které ventiloval tehdy pan Bělobrádek, mají být v českých školách novátorsky raženy?

Jsme přesvědčeni, že právě tato výrazně proněmecká a sudetofilní orientace pana Bělobrádka, Hermana a dalších vedlo k tomu, že voliči při parlamentních volbách se odklonili od KDU a strana, stejně tak jako TOP 09, Starostové, se dostala až k samému srázu parlamentní existence. Tento trend byl potvrzen i dalším faktem. Pan Bělobrádek kandidoval do senátu v domovském volebním obvodu. Nebyl zvolen stejně tak jako  D. Herman.

Když si uvědomíme vše uvedené, včetně i obsahu dokumentů, které budeme vyvěšovat na FB, vidíme celkový obraz pana P. Bělobrádka jako výrazně proněmeckého politika, který Rusko a komunisty, slušně řečeno, nemusí. To se o jmenovaném vědělo již dříve. Přesto byl zvolen předsedou parlamentní komise pro práci s BIS. Bylo to právě proto, jaký pan  Bělobrádek byl? Pokud ano, pak to nebylo moudré. Když si přiznáme pravdu, tak snad všichni víme, že to byly silně německé karty, jimiž hrál a tak přivedl sám sebe i KDU, jíž předsedal, na pokraj politické nicotnosti. Chceme-li však dosáhnout potřebných změn v českém školství a vůbec v celé české společenské atmosféře, bude zřejmě zapotřebí nějakého šoku. To je druhá stránka věci. Kdo by byl schopný takovýto šok připravit a plošně uskutečnit? Pak na tu otázku odpovíme, že zřejmě nejvhodnější pro splnění tohoto úkolu by byl pan Bělobrádek. Pak však nepřímo připouštíme, že nám primárně o zadané úkoly BIS nejde. Ale o jakousi přifařenou činnost, jež nabyla důležitosti „vývojem“. Kdo ji však určil k naplňování? Zatím nikoho nevidíme, o nikom nevíme. Dozvíme se to? Poslanecká sněmovna, ani prezident republiky, ani premiér BIS takový úkol zřejmě neuložili.  BIS jej přesto plní.

Byli bychom velmi rádi, kdybychom se mýlili. Zatím však máme silné obavy před razantním nástupem éry přepisování našich dějin. Éry, která se může podstatně dotknout  české státnosti i našeho národa, kultury, jazyka. Její možný příchod v současnosti nebo v čase nejbližším, nedávno jsme ještě slavili 100. výročí vzniku Československé republiky, zvěstují různá temná znamení doby. Vidíme kolem sebe pravdu naříkat a sténat. Braňme ji!  S ní budou hynout lidé.

Dr. O. Tuleškov